BSP - historie

Historie

9. května 2011 v 14:49
Selský původ

Kolébkou bernského salašnického psa je Švýcarsko. Zvířata vykonávající na určitém území téměř stejnou práci se velmi podobala jedno druhému, ale o pravém plemeni v dnešním slova smyslu se ještě mluvit nedalo. Trojbarevné zbarvení, pro dnešní salašnické psy tak typické, se sice ve Švýcarsku již tehdy objevovalo často, kromě toho však bylo pro práci na statku a v jeho okolí chováno i hodně černobílých a červenobílých psů. Sedláci si své pracovní psy vybírali pouze podle funkčnosti, zevnějšku a povahy.

Od pracovního psa k plemennému psovi

Předchůdci bernského salašnického psa byli chováni zejména v okolí Bernu. Používali se jako naháněči stád koz a skotu, jako hlídači na statcích nebo jako tahači vozů s mlékem. V druhé polovině 19. století pronikla do Švýcarska indusrializace. Stále více sedláků a pastevců se obracelo ke svému starému způsobu obřivy zády a odcházelo do měst, kde si vydělávali na živobytí mimo jiné jako továrenští dělníci. Mnoha pracovním psům pochopitelně ubyla práce a jejich počet se očividně snížil. Za to, že plemeno salašnických psů existuje dodnes, vděčíme malé skupince kynologů, která si tehdy jejich osud vzala na starost.

Bernští salašničtí psi ve 20. století

Bernský salašnický pes byl mimo Švýcarsko až do 60. let 20. století poměrně málo známý. Chov a předvádění tohoto plemene na výstavách byl především národní záležitostí. Někteří psi se sice do ciziny vyváželi, ale jen v omezené míře. Od 60. let 20. století se však začali vyvážet do různých evropských zemí i do Spojených států.
V 70. letech docházelo při nárůstu pokrevní plemenitby se špatnými psy k mnoha chybám. Tato léta se v histrii šlechtění plemene považují za období nejhlubšího úpadku.



Čerpáno z knihy Bernský salašnický pes
 
 

Reklama